Archiv autora: Gabriela

Poslední roky jsem řešila situaci, že jsem vlastně spravovala dvě domácnosti. Naši a rodičů. Rodiče jsou totiž už ve věku, kdy se stěží dokážou o sebe postarat, ale přestěhovat se do domu s pečovatelskou službou odmítají. Nechci, aby to vyznělo zle, já svoje rodiče miluju, vážím si jich, ale takhle bych měla větší klid, že jsou v pořádku, že na ně někdo dohlíží. Já totiž s nimi nemůžu být 24 hodin denně. Chodím do práce a pak mám taky svoji domácnost, takže je to dost náročné. Odpoledne tam lítám, alespoň s nákupem a trochu jim poklidím, vyžehlím nebo uvařím. Naštěstí mě v tom střídá...

Trpím strašnými závratěmi, které se pojí zejména se strachem z výšek. Vím, že si asi každý řekne, že je to běžné, že kdo se výšek nebojí. Ale u mě to za posledních několik let přerostlo vlastně až ve fobii. Proto se často usmívám, když nějaká kamarádka řekne s úsměvem „ach ty výšky“, ale nastoupí do průhledného proskleného výtahu a v pohodě zvládne vyjet třeba do 8. patra. Nebo takové s prominutím „kecy“ typu „já se bojím“ slýchávám vždy u rozhleden. Pak se nahoře div neprohání a fotí si selfíčka vyklonění přes zábradlí. mytí oken Brno Já miluju turistiku… Já miluju turistiku, hlavně ráda jezdím...

S malými dětmi je vždycky více práce, hlavně co se úklidu týče. Ti z vás, kteří mají děti, mi v tomto dají určitě za pravdu. Tam se něco vylije, tam něco zašpiní. Mně osobně nejvíce vadí upatlaná okna, protože to prostě vypadá blbě a je to jedna z těch nečistot, které jsou nejvíce vidět, ještě tedy spolu s neutřeným prachem. Děti na ně furt sahají a kreslí si prsty a mě už nebavilo to pořád čistit. Samozřejmě jsem se jim snažila několikrát vysvětlit, ať to nedělají, ale znáte to, v těch třech a čtyřech letech z toho ještě nemají moc rozum. Takže ve výsledku jsou okna...