Nedávno jsem si poprvé musela objednat čisticí služby. Poprvé v životě. Upřímně jsem se kvůli tomu cítila dost provinile. Jako bych byla neschopná. Ovšem předchází tomu velice zábavný příběh a o ten se nyní chystám podělit.

Ačkoliv je moje profese…

Ačkoliv je moje profese zcela úplně odlišná od mých koníčků, svých koníčků a možná i tajných niterných snů, nikdy nevzdala. Jedním z nich je i malování. Když mi byly čtyři roky, ve školce jsme často kreslili a měli vyrábět různé všelijaké předměty. Podle mých rodičů jsem tehdy měla naprosto výjimečné nadání. Já to teda dodnes moc nechápu a myslím si, že to všude kolem prohlašovali jen proto, že jsem byla jejich dítě, které milovali a milují. Tedy, alespoň doufám, že stále tomu tak je.

 

No mí rodiče zkrátka…

No mí rodiče zkrátka měli ve zvyku si všemožné ty podivné výtvory u nás doma vystavovat. A co hůř ještě se jimi chlubili návštěvám. Nejednou jsem měla chuť schovat se pod gauč nebo se propadnou nejméně šest metrů pod zem. Když jsem viděla zděšené pohledy návštěv, jak zírají na mé „dílo“ a přikyvují, jakože je to moc hezké a že jsem bez pochyby „moc šikovná“. Upřímně jsem se divila, že se ještě kdy u nás ukázali na návštěvě. Naši byli tak zapálení do podpoření mého zdánlivého talentu, že mě zapsali do výtvarně-uměleckého kroužku. Dělali jsme tam to samé, co ve výtvarné výchově ve škole, jen jsme se u toho mnohem více zapatlali od všeho možného.

 

A samozřejmě…

A samozřejmě naši rodiče za to museli platit. Cílem kroužku v nás bylo vzbudit mladé umělce. A to se zřejmě tehdy jakýmsi způsobem povedlo. Od těch dob totiž nedám dopustit na kreslení. Vlastně jsem si pořídila i docela profi malířský stojan. A maluji, kdy to jen jde. Krásně se u toho uvolním od veškerého napětí a stresu. Mám docela stresující zaměstnání a tohle je moje cesta, jak se alespoň trošku zrelaxovat. A prý má díla ani nevypadají tak hrozně. A ne, neříkají mi to jen mí rodiče, ale i přátelé. Párkrát mi řekli, že to a to vypadá zajímavě, a že by si to doma klidně vystavili. No a jednoho dne jsem je vzala za slovo. Řekla jsem si, že nakreslím něco pro svou kamarádku, že to bude jistě prudce originální dárek. A také lepší než nějaká blbost, jak se říká. Jelikož má moje kamarádka ráda moderní umění, řekla jsem si, že pro ni vytvořím něco v tom duchu. Postavila jsem malířské plátno, namíchala si barvy a dala se „do díla“.

Nejprve to šlo…

Nejprve to šlo velice pomalu a docela jsem měla obavy z výsledku. Ovšem po pár hodinách jsem se do toho pořádně opřela. Dost jsem i experimentovala. Třeba jsem si namočila štětce do barev a jen s nimi cákala na plátno. Později jsem si k tomu nalila i skleničku, aby mi to šlo ještě lépe. Bylo už pozdě, tak jsem šla spát. Druhý den jsem se kochala svým dílem a těšila se, až jej předám kamarádce. Ovšem během svého nadšení jsem také zacákala celé okno v obývacím pokoji. Pokoušela jsem se ho umýt, ale téměř vůbec to nešlo. Řekla jsem si, že bude rozumnější někoho objednat. Po pár okamžicích jsem narazila na firmu A SERVIS LIPKA. Tak jsem je objednala a nelitovala jsem, že jsem objednala zrovna je „Okna Plzeň mytí. Okno perfektně umyli.